5 nejčastějších mýtů ve fyzioterapii, které již neplatí
- Článek vypracoval/a: Mgr. Ondřej Háza
V rámci fyzioterapeutické praxe se setkáváme s názory, které jsou mezi lidmi hluboce zakořeněny a můžou velmi ovlivnit pohled na zdravotní stav. V žádné jiné oblasti neexistuje snad tolik mýtů, jako právě v léčbě našeho těla.
1) SPRÁVNÁ POLOHA SEDU JE JEN JEDNA/POLOHA SEDU MÁ VLIV NA BOLEST ZAD
Sed je každodenní součástí velké části populace, ve které se nacházíme i několik hodin denně. Celkově je sed spojen s celkovou neaktivitou a absencí pohybu. Ubývá přirozeného pohybu během dne, což má pro naše tělo negativní dopad. Je dobré si uvědomit, že náš den trávíme ve větší míře v poloze statické, tedy v sedu (zejména pak pracovní pozice u PC). V tomto režimu je tedy vynechán jakýkoliv pohyb, který by dlouhé hodiny v sedu kompenzoval. Celková tato neaktivita může vést ke vzniku bolesti krční či bederní páteře a přispívá k rozvinutí CLBP neboli k chronické bolesti bederní páteře. Pohybová aktivita navíc přináší benefit v podobě anxiolytického efektu.
Bolest všeobecně ovlivňují tyto faktory:
zvýšený stres
únava
nekvalitní spánek
úzkosti a depresivní stavy
A vy se ptáte, jaká je tedy správná poloha sedu, tak abychom si co nejméně ubližovali? V současné době neexistuje žádný důkaz, že existuje jen jedna správná poloha, ve které bychom měli sedět! Neexistuje tedy žádná „správná“ pozice pro sezení. Seďte tak, jak je vám to pohodlné, neboť nejlepší poloha je ta, která je komfortní. ALE! V jedné poloze bychom měli setrvat maximálně půl hodiny, poté je dobré polohu změnit (práce ve stoji, na klekačce, na balónu, bez balónu, v tureckém sedu atd.)
Jak se tedy bolestem vyvarovat?
Polohu sedu častěji měnit – ideálně jednou za půl hodiny, klidně i dříve.
Kompenzovat sed a absenci pohybu pravidelnou pohybovou aktivitou.
Starat se i o psychické zdraví – kompenzace stresu.
Ukázka nastavení výšky počítače, židle a stolu.
Ukázka změny polohy při práci na počítači.
2) DIASTÁZA ZPŮSOBUJE BOLEST ZAD
Diastáza neboli rozestup přímých břišních svalů (m. rectus abdominis) je velmi rozebírané téma. Velmi často je spojovaná s porodem a také se o ní tvrdí, že způsobuje bolest bederní páteře a v oblasti pánve. Více se objevuje u žen, ale nejsou výjimkou ani muži. Mezi rizikové faktory pro vznik diastázy řadíme: věk, přírůstek hmotnosti během těhotenství, hypermobilita (z důvodu insuficience mezenchymu), úroveň cvičení před, během a po těhotenství, typ porodu.
Dle nových studií však bylo potvrzeno, že diastáza nemá přímý vliv na bolest v oblasti beder a pánevního dna. Neznamená to, že diastáza nemůže být jeden z faktorů, který ovlivňuje vnímání bolesti, ale nenajdete tu přímou úměru: DIASTÁZA ≠ BOLEST ZAD (či pánve).
Více na toto téma najdete v článku: Diastáza po porodu.
Vyšetření diastázy.
3) PŘI VÝHŘEZU PLOTÉNEK JE JEDINOU MOŽNOSTÍ OPERACE
Výhřez ploténky je častá patologie, která může způsobovat bolesti páteře a komplikovat život. Důležité je slovo MŮŽE! Je tomu opravdu tak, že výhřez nemusí způsobovat bolest. Výhřez můžete mít i vy, ale vůbec o tom nemusíte vědět. Bolest není přímo úměrná míře poškození tkáně!
Výhřez ploténky nevzniká výhradně při zvedání těžkého břemene, jak se plno lidí domnívá, ale může vzniknout i u běžných činností jako je: oblékání se, stlaní postele, vysávání, golf, lyžování. Výhřez ploténky je většinou dlouhotrvajícím problémem, který vyeskaluje v daný moment. Většinou při běžné aktivitě.
Jaké jsou tedy rizikové faktory?
dědičnost (až z 74%)
kouření
stres
obezita
Dle nových studií se spíše největší riziko přikládá k dědičnosti, než k určitému specifickému pohybu. Existují 4 stádia výhřezu plotének. Podle stádia výhřezu se určuje, jak bude následně probíhat léčba – operativně či konzervativně. Jak bylo na začátku řečeno – ne každý výhřez (hernie disku) musí způsobovat bolest a propagaci bolestí do dolních končetin. K diagnostice se využívá MRI. Co dělat, pokud však MRI potvrdí výhřez ploténky, která způsobuje bolest? Nové studie prokázaly, že konzervativní léčba pomocí fyzioterapie, analgetik a protizánětlivých léků je na 97% úspěšná.
Závěrem: pokud Vám byl diagnostikován výhřez ploténky, nemusíte hned jako první volbu vybrat operaci. Vyhledejte fyzioterapeuta/ku, který/á umí pracovat s touto patologií a s obtížemi pomůže. Ploténka je totiž schopna regenerace. Důležitá je opětovná hydratace.
4) FLEXE (OHNUTÍ) BEDERNÍ PÁTEŘE JE RIZIKOVÝM FAKTOREM PRO VZNIK PATOLOGIE A BOLEST ZAD
Velmi často se setkáváme s tvrzením, že ohnutí páteře či rotace páteře jsou rizikové pohyby, a tudíž by neměly být prováděny. Velkým tématem je zvedání věcí ze země s flexí bederní páteře, kdy je uváděno, že je tento pohyb nejvíce rizikový pro vznik výhřezu páteře. Existuje také myšlenka, že pokud se nebudu hýbat/posilovat a páteř zatěžovat, nemůže se nic stát. Naopak – dle nových studií bylo zjištěno, že jedinci, kteří jsou v životě méně aktivní a méně se hýbou mají sníženou výšku meziobratlových plotének. Další studie se věnovala flexi páteře u vrcholových sportovců a jedinců, kteří vykonávají vrcholové sporty. Prvním výsledkem je fakt, že při cvičení je flexe bederní páteře nevyhnutelná. Toto ohnutí lze ovlivnit pouze částečně, tudíž nevyhledáváme vždy jen pánev v neutrálním postavení a narovnaná záda. Naopak, sportovci, kteří se věnují silovým sportům cíleně cvičí flexi bederní páteře! Ze studií tedy vyplývá, že flexe bederní páteře se neřadí mezi rizikové faktory pro vznik bolesti.
Je však důležité zmínit, že tělo je schopné velké adaptace, která ale musí přijít postupně! Pokud bych se teď rozhodl zvednout 150 kg na mrtvý tah, tak si pravděpodobně ublížit. Je potřeba tělo zatěžovat postupně a vytvářet si adaptaci. Jedním takový cvikem je Jefferson curl.
Pro páteř a pro meziobratlové ploténky je zdravější, pokud sportuji či provádím pravidelnou pohybovou aktivitu. Adaptace jsou schopné právě i meziobratlové ploténky. Jak? Při zatěžování páteře dochází k hydrataci a následné hypertrofii (zvětšení) meziobratlových plotének. Naopak dlouhodobá neaktivita může vést až ke degenerativním změnám.
Ukázka cviku Jefferson Curl.
VIDEO: Ukázka cviků v rámci prevence proti neaktivitě.
5) INDIKÁTOREM SPRÁVNÉHO TRÉNINKU JE POCIT NAMOŽENÝCH A BOLESTIVÝCH SVALŮ
Velkým tématem je nabírání svalů při cvičení. Existuje hned několik studií a názorů, kolik opakování by jedinec měl vykonat, aby došlo ke svalové hypertrofii svalů. Dle nejnovějších studií je spíše důležitější dostatečný objem tréninku (v podobě počtu sérií). Další studie tvrdí, že na svalovou hypertrofii je nejlepší cvičení do selhání. Nás ale zajímá efekt namožených a bolestivých svalů. Velká většina populace bere tento efekt jako správný indikátor, že byl trénink kvalitní, a že jenom tak dochází ke svalové hypertrofii. Tento fenomén se v angličtině označuje jako „DOMS“ – neboli „Delayed Onset Muscle Soreness“.
Proč teda vlastně svaly bolí? Věda se přiklání k tomu, že při nadměrné fyzické zátěži dochází ke mikrotraumatizaci svalové tkáně a to vede k lokálnímu zánětu. Známky zánětu jsou: bolest, otok, zčervenání, zvýšená teplota a zhoršení funkce. Opak je opět pravdou. Bolest svalů po tréninku NENÍ indikátorem efektivního tréninku. A naopak neplatí, že pokud se neobjeví svalová bolest po skončení tréninku a v dalších dnech, nebyl trénink kvalitní! Bolest tedy pouze souvisí s mírou poškození a mikrotraumatizací svalové tkáně.
V případě jakýchkoliv dotazů ohledně fyzioterapie nás můžete kontaktovat telefonicky na čísle pro H. Počernice: +420 725 300 253, +420 725 300 254 nebo N. Butovice: +420 724 300 254. Dále můžete použít e-mailovou adresu: recepce@kinisi.cz.