Mobilizace kloubních blokád

Mobilizace v rámci fyzioterapie

Mobilizace a manipulace se využívají v rámci fyzioterapie k odstranění kloubních blokád, které způsobují omezení v rozsahu pohybu určitého kloubu či celého pohybového segmentu.

Projevy kloubní blokády mohou být různorodé. Klient může pociťovat píchání pod lopatkou, na hrudníku, v oblasti páteřního obratle, případně bolesti hlavy nebo ramene. Nejdůležitější je proto správná diagnostika problému a pak cílená mobilizace. Potřebná je také úprava celkového držení těla, pohybových návyků, či odstranění stresových faktorů.

Manuální techniky mobilizace

Mobilizace jsou šetrné manuální techniky, jejichž základem je provádění jemných opakujících se pohybů na hranici možného rozsahu pohybu v kloubu. V případě manipulací se jedná o jemný, rychlý pohyb po dosažení předpětí, často spojený s fenoménem lupnutí. V dnešní době jsou mobilizace a manipulace často přehlíženou metodou, která je však nedílnou součástí fyzioterapie. Za doby profesora Lewita byla mobilizace nejvíce používanou fyzioterapeutickou metodou, kde se v mnoha případech zapomínalo na cvičení a stabilizaci. Nyní se trend otočil a na mnoha pracovištích je cvičení, stabilizace popřípadě technika měkkých tkání jediným terapeutickým zásahem a mobilizační techniky se opomíjejí. Terapeuté mají z těchto technik strach, obávají se, aby neublížili pacientovi, a proto se jim často vyhýbají. A to je velká škoda. Při správném provedení, nemohou mobilizace ani manipulace pacientovi ublížit, ale mohou výrazně pomoci od obtíží.

Mezi nejčastější faktory vzniku blokády patří: akutní nebo chronické svalové přetížení, úraz, prochladnutí, stresová situace, onemocnění vnitřního orgánu nebo zánět.

Pokud terapeut zjistí blokádu jakéhokoliv kloubu, měl by nejdříve zjistit, zda se jedná o primární či sekundární příčinu problému. Pokud by se jednalo o primární problém, měl by začít mobilizací popřípadě manipulací. V případě sekundární příčiny by se terapeut měl řídit podle svalových řetězců, které tuto blokádu mohly způsobit. V tom případě se nejčastěji začíná technikou měkkých tkání, aplikací suché jehly, aktivací svalových skupin např. cvičením na podkladě vývojové kineziologie - Dynamická neuromuskulární stabilizace podle prof. Pavla Koláře, úpravou fasciálního systému např. aplikací kineziotejpingu a následně mobilizací popřípadě manipulací. Ať v prvním či druhém případě, vždy by po mobilizaci a manipulaci měla následovat stabilizace určitého kloubu či segmentu za využití svalových řetězců.